Nechtěli jsme další mixér ani vázu. Chtěli jsme něco, co nám ten den bude připomínat ještě za spoustu let.
Svědkyně nám darovala sadu Počmáráno a během svatebního dne na ni naši nejbližší napsali krátké vzkazy a nakreslili malé obrázky. Upřímně jsem netušila, jak silný okamžik to bude.
Když se nám keramika po několika týdnech vrátila, seděli jsme nad ní snad hodinu. Četli jsme si všechny vzkazy znovu a znovu a vzpomínali na náš svatební den. Některé byly vtipné, jiné dojemné, ale každý z nich měl svoje místo.
Dnes máme talíře schované na výjimečné příležitosti. Vždycky, když je vytáhneme, vrátíme se na chvíli zpátky do dne, kdy jsme si řekli ano.
Je to jeden z mála svatebních dárků, který má pro nás po letech ještě větší hodnotu než v den, kdy jsme ho dostali.
Kateřina, nevěsta (30 let)