Nikdy bych nevěřil, že si jednou sednu ke stolu s pastelkami. A už vůbec ne, že mě to bude bavit víc než moje holky.
Normálně nejsem člověk na tvoření. Když holky doma malují, většinou jen obdivuju výsledek. Tentokrát mě ale přemluvily, ať si pomaluju talíř taky.
Každá si nakreslila něco svého a já nakonec připsal datum a jejich jména. Nejdřív jsem si říkal, že to bude jen hezká vzpomínka na jedno odpoledne, ale když se nám talíře vrátily vypálené, došlo mi, že je budeme používat možná ještě za dvacet let.
Dneska z nich opravdu jíme. Holky pokaždé hledají ten svůj a já mám radost, že jsme místo dalšího obrázku na lednici vytvořili něco, co je s námi každý den.
Asi bych to sám nikdy nekoupil. Ale zpětně jsem rád, že mě doma přemluvily.
Petr, táta dvou holek (39 let)