Některé projekty vzniknou z podnikatelského plánu. Počmáráno vzniklo proto, že jsem ho sama potřebovala. Jmenuji se Alena. Celý profesní život se pohybuji kolem umění. Vystudovala jsem dějiny výtvarného umění, několik let pracovala po boku sochaře Aleše Veselého, vedla umělecké oddělení Muzea umění a designu Benešov a připravovala výstavy současných českých umělců. Umění pro mě nikdy nebylo práce od devíti do pěti. Bylo součástí toho, jak přemýšlím o světě.
Miluju čistý design, kvalitní řemeslo a věci, které mají smysl. Takové, které vydrží roky a člověk je nechce schovávat do skříně, ale používat každý den. Vždycky jsem věřila, že dobře navržený předmět dokáže vyprávět příběh. A že krása nemusí být okázalá. Často je schovaná v úplně obyčejných věcech.
Pak jsem se stala mámou.
Dnes mám dvě malé holčičky. A stejně jako většina rodičů jsem zjistila, že realita je úplně jiná než všechny představy před ní. Jsou dny nádherné. A jsou dny, kdy jsem ráda, že jsme všichni večer v pyžamu.
Mateřství mě naučilo jednu důležitou věc. Přestala jsem hledat dokonalé okamžiky a začala si všímat těch obyčejných. Společných snídaní. Dlouhých večeří. Čmáranic na papíře. Chvil, kdy nikdo nikam nepospíchá.
Právě tehdy jsem si začala uvědomovat, že nejkrásnější vzpomínky často nevznikají při velkých výletech nebo drahých zážitcích. Vznikají úplně obyčejně. U kuchyňského stolu. Jenže jsem pořád hledala něco, co by mělo smysl i za deset let. Ne další plastovou hračku. Ne další tvoření, které večer skončí v koši. Chtěla jsem vytvořit něco, co bude krásné, funkční a zůstane s rodinou celý život.
A protože jsem nic takového nenašla...
...vzniklo Počmáráno.
Počmáráno je první projekt, který nese moje jméno od začátku do konce. Spojuje všechno, co jsem se za roky kolem umění, designu a tvorby naučila, s tím nejdůležitějším, co mi do života přineslo mateřství. Spojuje dva světy, které mě celý život provázejí. Lásku k umění a obyčejný rodinný život.
Věřím, že umění nemusí patřit jen do galerií. Může být součástí každodenního života. Může vznikat dětskou rukou. Může být nedokonalé, trochu křivé a právě proto krásné. Možná je to moje profesní deformace, ale vždycky jsem věřila, že za každým dobrým dílem stojí příběh. A ten nejhezčí je ten vlastní.
Proto nevyrábíme jen keramiku.
Pomáháme rodinám uchovat něco, co by jinak časem zmizelo. První čmáranice. Vzkaz od babičky. Podpis dědy. Obrázek, který vznikl úplnou náhodou a jednou bude mít větší hodnotu než jakýkoliv porcelán po předcích. To je důvod, proč Počmáráno existuje. Ne proto, aby vznikaly dokonalé talíře. Ale proto, aby jednou někdo otevřel kuchyňskou skříňku, vzal do ruky trochu oťukaný talíř a usmál se.